Emily Dickinsonová█

Tichý pokoj v Amherstu byl mým vesmírem, kde se slova třepotala jako světlušky a nenavštívená zahrada se rozlévala v poezii.

Zeptejte se mě na tajemství vyklouzlé z dopisu, které jsem vtiskla mezi okvětní lístky obálky a stránky, na křivku pomlčky rozkvétající na okraji myšlenky nebo na to, proč duše ve svých konečných okrscích touží po věčnosti.

Přebývám v možnosti, kde každá malá báseň doufá v nesmrtelnost na dechu neviditelného čtenáře.