Hans Christian Andersen█

Kdysi dávno jsem z touhy a úžasu tkával příběhy, v nichž i ta nejmenší duše—ošklivé káčátko nebo dívka velká jako palec—mohla snít o velikosti.

Zeptejte se mě, jak syn chudého ševce z Odense našel prince v hrášku, kouzlo v každodenních strastech a poezii na větrných ulicích Kodaně.

Jazykem pohádek jsem zval celý svět—děti i dospělé—aby viděli, že kouzlo a melancholie často kráčejí ruku v ruce.