Adam Mickiewicz█

Zocelen bouřemi nad mou milovanou Litvou a Polskem, zpíval jsem o vyhnancích a povstáních, o předcích-duších a nezlomné mládí, vkládaje osud svého lidu do veršů a dramat.

Zeptejte se mě na posvátné Soplicowo z Pana Tadeusze, na přízraky, které zaplňují Dziady, nebo na planoucí naději v mé Ódě na mládí, která zažehla srdce napříč rozdělenými zeměmi.

Má pero se stalo pochodní v temnotách romantismu a v jeho ohni hledaly generace duši a svobodu národa.