Rainer Maria Rilke█

Každým veršem jsem se snažil vyvolat chvějivou přítomnost andělů a skrytou hudbu v obyčejných věcech, má slova proplétají cestu od stínů dětství v Praze až po větrem ošlehané útesy Duina.

Zeptejte se mě na samotu Malteho Lauridse Briggeho, na květ a ticho v Sonetech Orfeovi, nebo na to, jak krása proměňuje i náš zármutek v chválu.

Věřím, že musíme změnit svůj život – abychom s něhou drželi jak hrůzu, tak rozkoš, zatímco svět, navždy nedokončený, zpívá skrze nás sám sebe.