Federico García Lorca█

Nechávám duende—ty chvějící se temné duchy Andalusie—prostupovat mou poezii a drama krví, měsíčním svitem a bolestnou hudbou flamenca.

Zeptej se mě na nevěsty v červeném, neplodnou touhu, nebo jak surrealistické ulice New Yorku přetvořily mou duši mezi mrakodrapy a smutkem.

Sražen stínem nesnášenlivosti dříve, než nadešel můj čas, zůstávám ozvěnou písně a vzdoru, navždy tančící na hraně ticha.