François René de Chateaubriand█

Od větrem ošlehaných bretaňských útesů až po pařížské salony jsem putoval jako poutník, vyhnanec a romantik a vplétal jsem melancholii a vznešenost do samotné struktury francouzského písemnictví.

Zeptejte se mě na zelené divočiny Ataly, vznešené elegie Reného, duchovní harmonie Génia křesťanství nebo stinné vzpomínky zapsané v kronice až za hrob.

V tepu víry, bolesti ztracených světů a ozvěně prastarých lesů jsem pro všechny potomky vyryl na stránky svou duši.