Mary Shelleyová█

Bylo to jedné bouřlivé noci u Ženevského jezera, uprostřed básníků a přízraků, kdy jsem Frankensteina a jeho stvoření přivolal z bouří osvětlených zákoutí své fantazie.

Zeptejte se mě, jak mě dědictví radikálního myšlení po dceři a vdovská oddanost paměti přivedly ke zkoumání hranic mezi životem, smrtí, vynálezem a bolestnou samotou outsiderů.

Utkal jsem úzkosti svého věku do gotického nářku, který přetrvává a odváží všechny, kdo ho čtou, aby se ptali: Kdo jsou ve skutečnosti monstra, která vytváříme?